Jak se hravě naučit číst pomocí genetické metody: Praktické rady a tipy na pomůcky, hry a vybrané knížky

genetická metoda čtení

„Mami, já bych si tu knížku chtěla přečíst, ale nevím jak.“ Děti vám vyrostly před očima a místo oblékání panenek nebo parkování autíček se do popředí dostává dovednost číst.

  • Zajímá se vaše dítě o písmenka a přemýšlíte, jak ho v tom podpořit?
  • Dokáže už přečíst nápisy a vy nevíte, jak mu pomoci se čtením vět?
  • Máte možnost ho dát do první třídy s genetickou metodou čtení a nemůžete se rozhodnout, jestli je to ta správná volba?
  • Hledáte inspiraci na pomůcky a hry s písmenky, které ho budou bavit?
  • Přemýšlíte, která knížka stojí opravdu za to?

Dále v článku vám nabídneme odpovědi na vaše otázky. Objasníme vám základní principy genetické metody čtení, představíme několik zábavných aktivit pro děti, které se teprve učí poznávat jednotlivá písmenka, i pro ty, které už začínají číst. Na závěr vám ukážeme pět podařených knih vhodných právě pro tuto metodu.

Článek je jeden z delších, proto přinášíme rozcestník, abyste si rychle vybrali, co vás zajímá:

Co je to genetická metoda čtení

Genetická metoda čtení vychází z přirozeného učení dětí a pracuje s jejich vnitřní motivací. Pomocí této metody se děti naučí rychle přečíst slova, věty i krátké texty s porozuměním.

Zároveň se učí zapisovat své myšlenky pomocí písmen, symbolů a obrázků, přičemž písmena postupně převažují nad ostatními znaky. To vše je velmi motivuje k dalšímu učení a brzy si dokáží přečíst samy svou první knížku.

Proces učení se dá rozdělit na dvě fáze:

Předčtenářské období

Genetická metoda spočívá v hláskování slov (na rozdíl od slabikování u analyticko-syntetické metody). Vychází ze skutečnosti, že většina dětí už před zahájením školní docházky zná několik velkých tiskacích písmen a je pro ně přirozené tato písmena skládat do slov. Děti čtou např. slovo pes tak, že jej vyhláskují „P-E-S“ a poté spojí dohromady. V tomto období se učí pouze velká tiskací písmena a zároveň se čtením je i zapisují. Děti písmena modelují z plastelíny, z drátku, píší prstem do mouky nebo je zapisují na papír.

Velký důraz se klade na rozvoj sluchového vnímání, rozlišení jednotlivých hlásek ve slově (která je na začátku, která na konci), rovněž se rozšiřuje slovní zásoba. Při učení jednotlivých písmen se začíná od vlastního jména dítěte, postupně se přidávají jména dalších dítěti známých osob (rodinných příslušníků, spolužáků ve škole). Trénuje se sluchová analýza a syntéza (rozklad slova na jednotlivé hlásky a jejich skládání). Oblíbená je hra tzv. marťanština, kdy pedagog říká slova po hláskách, a děti mají poznat, o jaké slovo jde.

Čtenářské období

metoda genetického čtení

Při nácviku čtení se vychází od jednoslabičných slov (např. LES, PES, VES) k dvoj- a víceslabičným. Ve větách se využívají obrázky, které nahrazují složitější slova. Při psaní s obrázky a symboly je potřeba zachovávat správný slovosled, dítě se tak již od počátku učí správně tvořit větu.

Jakmile dítě ovládá velká tiskací písmena, začíná se učit malá tiskací písmena, ty ale pouze čte, nezapisuje je. Po osvojení malé tiskací abecedy se učí psací písmo. Stále je kladen důraz na rozšiřování slovní zásoby, vyjadřovací schopnosti a především porozumění textu. Po čtení se otázkami zjišťuje pochopení přečteného.

Zajímavosti z historie

Genetická metoda čtení není žádnou novinkou posledních let. Založil ji už na začátku 20. století pedagog Josef Kožíšek a těšila se velké popularitě. Za socialismu však byla zakázána a čtení se vyučovalo pouze pomocí všem dobře známé analyticko-syntetické metody (slabikovací). Genetická metoda se znovu rozvíjí od 90. let díky Jarmile Wágnerové, která vytvořila podrobnou metodiku. Postupně přibývá knížek psaných právě pro tento způsob výuky.

Je pro vás metoda vhodná?

Výhody

  • přirozená práce s dosavadními znalostmi dítěte: začíná se velkými tiskacími písmeny, vlastním jménem, jmény známých osob
  • učí se vždy pouze jeden způsob zápisu pro každé písmeno: nejdříve velké tiskací písmo, poté malé tiskací písmo, nakonec psací písmo (u analyticko-syntetické metody se učí u každého písmena všechny tři zápisy najednou)
  • vnitřní motivace: velmi rychle si děti mohou přečíst nápisy kolem sebe i jednodušší texty
  • zároveň se čtením se děti učí zapisovat vlastní myšlenky: možnost komunikace psanou formou
  • od počátku čtení s porozuměním
  • ve škole mají děti delší čas na uvolňovací cvičení pro následné psaní psacím písmem

Nevýhody

  • někomu dělá problémy sluchová analýza a syntéza hlásek, ale je možné to natrénovat, případně kombinovat s jinou metodou
  • špatná výslovnost z důvodu logopedických vad: když někdo špatně hlásku vyslovuje, často ji i špatně zapisuje
  • spolupráce mezi školou a rodiči: problém může nastat, pokud rodiče učí dítě jinou metodou, než jakou má ve škole, může tím být zmateno
  • přestup mezi školami: pokud dítě přestupuje na školu s jinou metodou
  • nedostatek didaktických materiálů a knih, ale v poslední době se to zlepšuje

Náměty na pomůcky a hry

Než začnou děti číst

Chcete svým dětem připravit snadný start ke čtení? Nabízejte jim hry na rozvoj zrakového, sluchového a senzomotorického vnímání. Přinášíme vám seznam deseti aktivit, které můžete vyzkoušet. Napadlo vás někdy, že například skládáním puzzle se vaše děti připravují na čtení?

  • Dokreslování obrázků podle vzoru: dítě dokresluje polovinu obrázku.
  • Stínové obrázky: dítě hledá, ke kterému obrázku patří který stín. Zkuste například toto zvířátkové stínové pexeso.
  • Hledání rozdílů: dítě hledá všechny rozdíly mezi dvěma obrázky.
  • Puzzle: dítě skládá klasické puzzle, případně rozstříhaný vlastní obrázek.
  • Obrázkové kostky: dítě skládá obrázek z kostek.
  • Orffovy nástroje/tleskání/dupání: dítě má zopakovat zvuk, který právě uslyšelo (jde o opakování rytmu).
  • Poznávání zvuků: dělejte v místnosti různé zvuky a dítě se zavřenýma očima hádá, co bylo zdrojem zvuku (např. zavírání dveří, ořezávání tužky, otevírání krabičky).
  • Domečky: vystřihněte z papíru dvoupatrový domeček s šesti okénky, dítě má otevírat okénka podle pokynů (např. levé horní okno, spodní okno uprostřed).

genetická metoda čtení - domeček s okénky

  • Stavebnice: dítě staví podle své fantazie z jakékoliv stavebnice (např. lego, dřevěné kostky, české stavebnice Makura)
  • Navlékání korálků: dítě navléká korálky na gumičku.
  • Modelína: dítě vyrábí z modelíny podle své fantazie.

Inspiraci na aktivity jsme volně převzali z diplomové práce od Veroniky Šicové: Didaktické pomůcky a hry ve výuce elementárního čtení genetickou metodou. 

Tip lvíčka Tuláčka:

Vyzkoušejte kreativní modelovací sadu, se kterou děti mohou vymodelovat vlastní Tuláčkovu pohádku a rozvíjet tak fantazii i jemnou motoriku.

Hrajeme si s písmenky

Jakmile se děti začnou zajímat o písmenka, máte několik možností, jak je v tom podpořit. Na trhu existuje řada pomůcek, od dřevěných vkládaček, přes pohyblivou abecedu, až po zhotovené kartičky k vytisknutí. Spoustu pomůcek si ale můžete vyrobit sami nebo využít hračky, které již doma máte.

  • Modelování písmen: z modelíny, drátku, sirek. Poté můžete poznávat písmena poslepu.

genetická metoda čtení

  • Zapisování písmen: prstem do mouky nebo písku, tužkou na papír.
  • Pexeso s jednoduchými obrázky: k pexesu vytvořte kartičky s písmeny a dítě k sobě přiřazuje obrázky s jejich počátečními písmeny. (Totéž lze trénovat s kamínky nebo kaštánky, které pomalujete obrázky a písmenky.)
  • Kartičky s kolíčkem: dítě dostane kartičku s obrázkem a několika políčky podle počtu písmen, (např. u obrázku LEV budou 3 políčka). Ptejte se jej, kde slyší např. hlásku „L“. Má za úkol přikládat kolíček do prvního, druhého nebo třetího políčka.

genetická metoda čtení

  • Upravená hra Čáp ztratil čepičku: dítě místo barev hledá ve svém okolí předměty začínající na danou hlásku.
  • Slovní fotbal: dítě vymýšlí slovo, které začíná na poslední hlásku předchozího slova.

Tip lvíčka Tuláčka:

Hledejte v knihách, které spolu čtete, velká tiskací písmena. Ukazujte si, kde věta začíná a kde věta končí. Můžete si hrát s písmenky třeba v knize Hravá cesta po střední Evropě. Kniha je určena pro malé čtenáře (3 až 8 let), je plná krátkých napínavých pohádek a děti se navíc dozví zajímavosti z reálií našich okolních států.

Skládáme slova

Děti už poznají několik písmenek a chtěly by z nich umět skládat slova? Vyberte si z devíti zábavných aktivit, kterou doma vyzkoušíte.

  • Marťaština: vyhláskujete slovo (např. L-E-S) a dítě říká, o jaké slovo šlo.
  • Plácaná: vyhláskujete slovo a dítě co nejrychleji plácne do správného obrázku před sebou. Zpočátku vybírá ze tří obrázků, postupně se počet zvyšuje.
  • Slovní vějíře: Několik papírových pruhů je k sobě spojených patentkou. Na prvním pruhu je obrázek a na dalších pruzích jednotlivá písmena daného slova. Dítě se podívá na obrázek a skládá za sebe jednotlivé proužky tak, aby mu z písmen vyšlo slovo.
  • Skládání obrázku: pod obrázek napište slovo, které ho označuje (např. obrázek psa, pod ním slovo PES). Obrázek i se slovem rozstříhejte na 3 proužky, na každém proužku bude část obrázku a jedno písmeno. Dítě skládá z písmen slovo a podle složeného obrázku si zkontroluje správnost.
genetická metoda čtení - vějíř
genetická metoda čtení - lvíček
  • Moje rodina: vytvořte kartičky z fotek členů rodiny a zvlášť kartičky s jejich jmény. Dítě k sobě přiřazuje fotku a jméno.
  • Popis obrázku: k obrázkům dítě přiřazuje krátké věty (např. pes leží, pes stojí). Můžete využít obrázky z dětských knížek nebo z časopisů.
  • Rozstříhané slovo: vytiskněte jedno slovo dvakrát, jedno z nich rozstříhejte na jednotlivá písmena a dítě přikládá kartičky písmen na písmena ve slově.
  • Domino: půlku kartičky tvoří obrázek a druhou půlku napsané slovo. (Jestli máte doma klasické domino s jednoduchými obrázky, můžete vždy polovinu dílku přelepit napsaným slovem.)
  • Pexeso: k obrázkům z pexesa můžete vytisknout slova a dítě hledá obrázek a slovo patřící k sobě.
genetická metoda čtení - skládání písmen
genetická metoda čtení - pexeso

Tip lvíčka Tuláčka:

Chcete rozšířit váš domácí výběr pexes? Vyzkoušejte pohádkové pexeso Tuláčka a Haneky a můžete si k němu přečíst i pohádkovou knížku.

Už umíme číst

Zvládnou už děti přečíst jednoduchou větu, ale u delšího příběhu zatím nevydrží? Máme pro vás pět tipů, jak je motivovat ke čtení hravou formou.

  • Hra na poštu: piště si dopisy a dávejte je do schránky. Dítě bude mít radost, že je něco adresované přímo jemu. Nebo si vyrobte domácí poštovní schránky z kartonových krabic pro všechny členy rodiny a hrajte si na pošťáka, který roznáší dopisy.
  • Vzkazy na lednici: piště si vzájemně s dítětem vzkazy na lednici. Stačí „mám tě ráda“, „přijdu ve 4“ nebo třeba „k večeři budou palačinky“.
  • Jídelníček: vymýšlejte spolu, co budete jíst, a zapisujte si jídelníček (více v článku Kulinářské cestování).
  • Čtěte komiksy: bývají tam krátké věty a často jsou psány velkými tiskacími písmeny.
  • Bojovka: doma nebo venku schovejte lístečky s popisem místa, kde se nachází další lísteček. Na konci může být schovaný poklad.
metoda genetického čtení

Tip lvíčka Tuláčka:

Jednoduché krátké komiksy jsou například v časopisu Puntík nebo Čtyřlístek MINI. Další tipy, jak vybrat vhodný časopis najdete ve starším článku na našem druhém projektu TAKARO

Tipy na knihy pro čtení genetickou metodou

Pro první čtení je již na trhu velké množství knih. Přemýšlíte, kterou z nich vybrat, aby byla čtivá, děti ji zvládly přečíst samy a měla hlavu a patu? Vybrali jsme pro vás pět knížek, se kterými nebudete litovat.

Knihy pro první čtení genetickou metodou jsou psány velkými tiskacími písmeny a jsou většinou řazeny od jednoslabičných až po čtyřslabičné (nejnáročnější). Příběhy jsou krátké a stylisticky jednoduché. Děti si je tak zvládnou samy přečíst velmi brzy.

1) Co se šeptá v trávě: Eva Horáková

kniha Co se šeptá v trávě

Kniha obsahuje 9 krátkých příběhů o lučních zvířátkách. Všechny jsou psány velkými tiskacími písmeny a jsou rozděleny po třech podle obtížnosti. První tři jsou jednoslabičné a písmena mají větší, než ostatní. Další tři jsou dvouslabičné a poslední tři trojslabičné. Jednoslabičné pohádky se dospělému čtenáři čtou obtížně, ale děti to tak většinou nevnímají, jsou šťastné, že si zvládnou přečíst celý příběh samy. Další pohádky jsou velmi čtivé a poučné. Děti se dozví zajímavou informaci o životě konkrétního zvířete nebo ponaučení (např. dokážeš všechno, když to budeš hodně chtít, nemusíš být krásná, abys měla přátele). Mezi hlavní hrdiny patří např. kos, brouk, šnek, pavouk nebo beruška.

2) Auta, vlaky, bagry taky: Hana Zobačová

Kniha obsahuje 9 krátkých příběhů, ve kterých ožívají dopravní prostředky a stavební stroje. Auta, lodě nebo třeba letadla mají svá jména a řeší dětem blízká témata, jako je uklízení hraček, přátelství, strach nebo empatie. Zároveň často přinášejí ponaučení, třeba že není důležité zvítězit, není pěkné se druhému posmívat, nebo že pýcha předchází pád. Kniha je rozdělena podle obtížnosti, první tři pohádky jsou jednoslabičné, další tři dvouslabičné a poslední tři obsahují i trojslabičná slova.

3) Žil byl kdysi kdesi: Hana Zobačová

Kniha obsahuje 9 krátkých příběhů, ve kterých vystupují pohádkové bytosti. Nechybí v nich napětí, zápletka, ale ani šťastný konec. Některé příběhy přináší ponaučení, třeba že krása není všechno, nezapomeň, že jednou budeš taky sám potřebovat pomoc od ostatních, nebo že kdo chce být v něčem dobrý, měl by čerpat inspiraci od druhých. V pohádkách potkáte krále, princezny, lva a dokonce i draka. Opět jsou členěny podle obtížnosti, první tři jsou jednoslabičné, další tři dvouslabičné a poslední tři trojslabičné.

4) Do pohádky se zvířátky: Eva Horáková

Kniha obsahuje 9 příběhů, přičemž hlavní postavou každé pohádky je nějaké zvířátko. Můžete v nich potkat čápa, myš, krtka, papouška nebo třeba ropuchu. Všechna zvířátka mají jména. Na začátku každé pohádky je přísloví, které se celým příběhem prolíná, např. chybami se člověk učí, lež má krátké nohy nebo komu není rady, tomu není pomoci. Příběhy jsou opět rozděleny podle obtížnosti po třech: 3 jednoslabičné, 3 dvouslabičné, 3 trojslabičné.

5) Kos je bos: Hanka Jelínková

kniha kos je bos

Kniha se od ostatních odlišuje, obsahuje celostránkové ilustrace a velmi málo textu. Je proto vhodná pro úplné začátečníky. Celou knihou se line příběh o chlapci Pepovi a jeho kamarádovi kosovi. Kniha je členěna na kapitoly, ve kterých jsou pouze velká tiskací písmena, a za každou kapitolou na děti čeká obrázková básnička s malými tiskacími písmeny, kterou jim čtou zpočátku rodiče. Kapitoly nejsou rozděleny podle počtu slabik, nýbrž už od začátku knihy jsou používána slova jedno- i víceslabičná. Věty jsou ale velmi krátké a jednoduché.

Využili jste naše tipy na aktivity nebo na knížky? Budeme rádi za sdílení! Máte vlastní nápady, jak hravou formou podpořit své ratolesti ke čtení? Chybí nám vaše oblíbená knížka ve výčtu? Napište nám do komentáře, budeme vděční za další náměty!

lvíček Tuláček

Říkají mi lvíček Tuláček a společně s mou kamarádkou Hanekou vás a vaše děti zvu na Hravou cestu do neznáma.

Na cestu si nezapomeňte přibalit mapu, cestovní pas a dobrou náladu!

Před samotným putováním vám doporučuji si přečíst mé pohádky, ať víte, kde jsem se tu vzal a kam vlastně kráčím.

Kontaktovat nás můžete na:

  • tel. čísle: +420 776 339 191
  • e-mailu: info@tulackuvsvet.cz

Sdílejte článek

Dětský den s lvíčkem Tuláčkem aneb 10 aktivit s pohádkovým příběhem
Předchozí příspěvek
Dětský den s lvíčkem Tuláčkem aneb 10 aktivit s pohádkovým příběhem
Menu