Máte v šuplíku rukopis knížky? Nebo si zatím s myšlenkou na vlastní knihu pohráváte? Anebo jste jen zvědaví, jaké asi je zákulisí psaní a vydávání knih? Ať už je to jakkoliv, v dnešním rozhovoru nahlédnete pod pokličku dětské knížky Barbory Pallové o třech zvířecích kamarádech.
Báru možná znáte jako autorku originální textilních hraček značky lesito či mentorku pro menší rukodělné značky v oblasti kreativity na Instagramu. Loni jí vyšla prvotina, pohádková knížka pro děti, která krásně doplňuje její značku hraček. Protože sami jsme naši značku doplnili o pohádky lvíčka Tuláčka, zajímala nás Barčina cesta k vydání knihy.
Báro, tys na podzim 2021 vydala svou první knihu. Vždy jsi toužila po napsání vlastní knížky?
Napsat knížku nebyl můj sen. Ale pak přišla nabídka od kamarádů z malého nakladatelství – a takové nabídky se neodmítají. Myslím, že bych jednou litovala, že jsem se vzdala dřív, než jsem to vůbec zkusila.
Přesto jsem měla obavy, jestli to dokážu. Je to velká zodpovědnost – vůči nakladateli, vůči rodičům a dětem (nechcete je zklamat) a také vůči sama sobě. Mám radost, že se to povedlo – a také cítím úlevu, že už je hotovo.
Souhlasím, že by byla škoda odmítnout takovou nabídku. Už jen proto, že knížka je opravdu povedená. Prozradíš čtenářům něco málo z děje? Něco, čím bys řekla, že je tvá kniha netradiční?
Knížka vypráví o třech kamarádech z lesa. Učí se porozumět sami sobě a pochopit, že být odlišný znamená být jedinečný. Medvěd Bertík bojuje se svým strachem ze tmy, zajíc Pišta se snaží vyrovnat se svým hendikepem a liška Rozinka za pomoci přátel hledá ztracenou radost.
Knížka je netradiční v tom, že na stránkách ožívají hračky z mé dílny lesito: místo klasických obrázků jsme zvolili fotoilustrace, jejichž autorkou je skvělá fotografka Lucie Deutsch.
Hrdinové se učí porozumět sami sobě a pochopit, že být odlišný znamená být jedinečný.
Ty máš 3 malé synky. Jak zmiňuješ, tak v knížce jsou 3 hlavní hrdinové. Je tady skrytá určitá analogie?
Naši kluci mi jsou velkou inspirací, knížka je jim také věnována a všem dětem, co mají rády legraci. A opravdu jsou synové volnou předlohou pro hrdiny v knížce, ale čerpala jsem i ze vzpomínek na své dětství a pocity, které jsem kdysi zažívala.
U dětí ještě chvíli zůstaneme. Jak a hlavně kdy jsi prosím tě hledala čas na klidné psaní při tolika dětech a šitím hraček pro lesito?
V době, kdy jsem pracovala na pohádkách a také na hračkách do knížky, jsem zastavila další práci pro lesito. Tím se mi trochu uvolnily ruce. Večer po deváté už je u nás většinou klid a děti spí, takže mívám tři hodinky klidu na práci – za ty roky jsem si zvykla pracovat po večerech a po nocích, ale upřímně se těším, až jednou zase začnu pracovat „normálně“ přes den.
Hanča: Tomu rozumím. Taky se na to těším. 😀 Zpět ale ke psaní. Já když píšu o Tuláčkovi, tak potřebuji absolutní klid, musím mít náladu a často mé práci předchází nějaký záblesk příběhu třeba ve sprše. Mám i řekněme psací rituály, například například nejprve píšu osnovu na základě rešerže a teprve pozdější doplňuji samotný příběh.
Máš i ty nějaké psací rituály? Co tě dostává do kreativního flow?
Potřebuju taky psát v klidu, v pohodě. Nejsem ten typ, který si sedne a napíše příběh. Spíše sbírám inspiraci kolem sebe, zapisuju si nápady a myšlenky. Někdy to trvá opravdu dlouho, než přijde ten správný a použitelný nápad. (A někdy prostě nepřijde). Teprve po nějaké době si sepíšu osnovu příběhu a pustím se do psaní.
Hanča: Asi se shodneme, že napsat knihu je prostě fuška. Kór s dětmi v zádech a dalšími povinnostmi. Ovšem napsáním to celé začíná. Řada lidí tu taky skončí. Mají texty v šuplíku, ale netuší, jak je dostat mezi lidi. Tys využila nabídky nakladatelství Voda na mlýn.
Jaké spatřuješ výhody právě v tom jít cestou skrze nakladatelství? Byla jsi spokojená?
Pro někoho nezkušeného jako jsem já to byla vlastně jediná možnost, jak do toho jít. Našemu nejmladšímu byly v době psaní knížky 2 roky, kromě dětí mám ještě svou značku lesito, navrhuju a šiju hračky pro děti a starám se o svůj malý eshop.
K tomu všemu se věnuji konzultacím a podpoře malých značek a tvůrců. Na jednu mámu na rodičovské je toho až až. Neumím si představit, že bych měla knížku vydávat samonákladem anebo řešit crowdfundingovou kampaň – tím spíš, že se jednalo o prvotinu. Jsem spokojená, na knížce jsme pracovali společně – s fotografkou a s nakladateli. Je to naše společné dílko.
Z vlastních zkušeností potvrzuji, že každý ze způsobů má svá pro i proti. Plánuješ ještě psát? A pokud ano, šla bys opět cestou vydání za pomocí nakladatelství?
Určitě píšu dál, každý den aspoň kousek. Spoustu mých hraček provází vyprávění pro děti. Taky píšu denně příspěvky na sítě, občas články na blog, někdy novou pohádku, občas odpovědi do rozhovoru.
Pokud se jedná o psaní knížky – ano, ráda bych ještě vydala pohádky a dokonce už vím, o čem budou. O tom, co dobře znám a je mi blízké, ale prozrazovat víc nebudu. (Leda by tu byl nějaký nakladatel, co by ji chtěl vydat :D)
Tip lvíčka Tuláčka:
Pokud vás zajímají další způsoby, jak lze vydat knihu, přečtěte si starší článek, kde jsme sdíleli i naše zkušenosti. Jestli vás láká crowdfunding, dokážeme vás propojit s paní, která autory tímto procesem provází. Opět se nám ozvěte.
Mně osobně se na tvé knížce líbí nejen hloubka textů, ale taky netradiční formát ilustrací. Využíváte fotek s tvými šitými hračkami. To byl čí nápad? A jak těžké ho bylo zrealizovat?
Byl to nápad nakladatelky Jitky. Já se toho bála, ale Jitka trvala na svém. Samozřejmě měla pravdu, díky fotoilustracím je knížka jedinečná.
Realizace byla opravdu náročná. Nejdřív jsem musela navrhnout samotné hračky, musela jsem se naučit programovat výšivku (to byl fakt boj a hodně vztekání) a pracovat s vyšívacím strojem. Pak jsem zvířátka ušila – dovnitř jsem jim zabudovala drátěnou konstrukci, aby se jim daly ohýbat tlapky a ouška.
Potom jsme museli vymyslet koncept fotoilustrací a sehnat doplňky, miniatury, nábytek pro panenky, našít dekorace, uplést čepice a šály, napéct dobroty, vykoupit všechny lesní jahody v širokém okolí, sehnat krásné kamínky, procestovat kus republiky do toho „správného“ lesa… Opravdu poctivě jsme se o to podělily: Lucka (fotografka), Jitka (nakladatelka) a já. I samotné focení bylo náročné a postprodukcí Lucka strávila velké množství času.
Ale stálo to zato. A taky ses mnohému přiučila, což nás v životě vždy posune dál. Bála ses, když už byla knížka na světě a šla do prodeje? Pro mě je to snad ta nejhorší fáze. Mám vždy obavy, aby mí čtenáři byli spokojení.
To se bojím ještě teď. 🙂
Prodej jsme spustili před Vánocemi a brzy začaly chodit zprávy, že příběhy a fotky jsou opravdu kouzelné. Spadl mi kámen ze srdce. Ono se to fakt povedlo a líbí se! Ale knížek má nakladatelství stále ještě hodně na skladě, naše práce neskončila.
Ke knížce postupně doplňuji navazující tvoření, které rodiče mohou zdarma stáhnout na mém webu. Ráda bych, aby byly spokojené a nadšené také děti, aby si s rodiči četly, vyprávěly a tvořily.
Vsuvka především pro budoucí autory knih
Souhlasíme, že ani vydáním knihy spisovateli nekončí práce. V dnešní době je na trhu velké množství nejenom dětských knih. Pokud chce autor prodávat (i skrze nakladatelství), musí se věnovat plně marketingu knihy. Bářino tvoření ke knize jsme měli možnost vidět na samotném křtu knihy na podzim u nás v TAKARO hračkárně. A nutno říci, že děti ohromně bavilo. Navíc je to skvělá cesta, jak si děti zamilují hlavní hrdiny a budou s nimi chtít trávit čas před spaním. Budou chtít knihu.
Z vlastní zkušenosti doporučujeme navrhovat zdarma materiály k vašim knihám. My máme k Tuláčkovým pohádkám ke stažení hry i pracovní listy, neboť neumíme vymýšlet taková tvoření jako Barča. Ale nezáleží ani tak na zvolené podobě materiálu ke knize, jako spíše na jeho kvalitě a dostání ho mezi děti.
Báro, poslední otázka. Představ si, že za tebou přijde někdo s tím, že by rád vydal knížku, ale bojí se. Co bys mu/jí doporučila? Prosím, jen jednu věc 🙂
To záleží, jestli už má knížku napsanou, nebo o tom teprve uvažuje.
- Pokud napsanou, doporučím mu poradit se s někým, kdo zná situaci na knižním trhu a ví, jaké jsou možnosti vydání, kdo dokáže poradit.
- Pokud o tom teprve uvažuje, pak bych doporučila psát a psát a psát – opravdu každý den.
Báře děkujeme za rozhovor a budeme se těšit někdy na pokračování příběhů s lesito hračkami. Zatím si můžete stáhnout tvoření pro děti (další tipy najdete u Barči v Reels) anebo zakoupit její knížku.
Plánujeme brzy další rozhovory s jinými autory dětských knih. Koho bychom měli pozvat příště?
Veškeré ilustrace v rozhovoru jsme získali se souhlasem Barbory Pallové. Děkujeme!
