Vezmete si bezpečnost dětí na triko? Aneb povídání o certifikaci hraček

Háčkujete zvířátka, šijete látková pexesa, navrhujete dětská kousátka, vaši známí jsou nadšení a vás napadlo, že byste své hračky začali prodávat? Proč ne! Jen z vlastní zkušenosti doporučujeme zavčas myslet i na certifikaci hraček. Sami jsme si jí prošli a sdílíme naše zkušenosti.

Na začátek upozorňujeme, že nejsme odborníci přes certifikaci čehokoliv, pouze sdílíme získané znalosti a vlastní zkušenosti. V případě nejasností vždy doporučujeme kontaktovat ČOI anebo hygienu, případně specializované testovací instituty.

Říkáte si, že teprve začínáte s podnikáním, nemáte ani e-shop, chcete zjistit zájem u cílovky, tak proč hned testovat? Jistě, nemusíte, ale dáme alespoň dva argumenty za nás, proč raději výhledově testovat:

• protože bezpečnost dětí si na triko nevezmeme,
• protože nikdy nevíte, odkud přijde udání (známe kolem sebe hned několik případů anonymního udání značky na ČOI a následné sankce tvůrce).

Malé upozornění: Pokud si myslíte, že problém necertifikace hraček vyřešíte tím, že své textilní výrobky nazvete dekorací, hračku pak didaktickou pomůckou či dokonce montessori pomůckou (i to se k nám doneslo jako „tip“), tak vás zklameme. Jestliže je něco z povahy své věci určeno dětem ke hraní, tak se to testovat musí. Správně mají být testované i kreativní sady pro děti. Samozřejmě i dětské klipsy a kousátka.

Hračkou ve smyslu nařízení vlády č. 86/2011 Sb. se považuje jakýkoliv výrobek navržený nebo zjevně určený ke hraní pro děti mladší 14 let. Nařízení vlády vymezuje výrobky, které hračkou nejsou.

Ano, sami si říkáme, že ty zákony ohledně certifikace hraček jsou celkem tvrdé. Vezměte si například případ mýdla. To dětské musí splňovat normy jako kosmetický přípravek, ale netestuje se jako hračka. Pokud tu samou mýdlovou hmotu dáte do dětské kreativní sady určené k přípravě mýdla, pak už celou sadu musíte nechat otestovat i na bezpečnost z hlediska hračky.

Vše se řídí normou ČSN EN 71 Bezpečnost hraček.  Skrývá v sobě několik „podnorem“, které je u testování potřeba projít:

• EN 71-1: Mechanické a fyzikální vlastností
• EN 71-2: Hořlavost
• EN 71-3: Migrace určitých prvků
• EN 71-9/10/11: Chemické vlastnosti.

Vzorek hračky je podroben testům, kdy se zkoumá, jestli v sobě neobsahuje zakázané látky, zda se děti nemohou zranit (zadusit), jak je hračka hořlavá a mnoho dalšího. Uvedeme několik příkladů pro vaši představu.

Například u našich magnetických map se mimo jiné řešilo, zda použitá magnetická fólie neobsahuje ftaláty. Anebo u textilních hraček se zkoumá, jak je šňůrka dlouhá (aby se dítě neuškrtilo), jak je přišité očko zvířátka (aby ho dítě neukouslo a neudusilo se) a mnoho dalšího. U trianglů (Pikler), houpaček se zase řeší vzdálenost latěk, aby se dítě neskříplo, neuvízla mu tam hlava, apod. U dětských kousátek z komponent se ověřuje, zda nemůže dojít k roztržení. Rozhodně nestačí vyrábět klipsy z certifikovaných komponent.

Mimochodem, pokud nejste tvůrci hraček, ale chystáte se do ČR dovážet hračky z třetích zemích a u nás je přeprodávat, jste taky povinni zajistit certifikaci hraček. Pokud ji tedy sám výrobce už nemá. Toto vám ukládá zmiňovaná norma ČSN EN 71.

Dobrá zpráva pro vás je, že testování si můžete zajistit i vy sami. Nemusíte platit za testy specializovaným institucím. Pokud máte vy nebo vaši známí doma „laboratoř“ a dokážete podle norem naplnit skutkovou podstatu testů, pak si je můžete se záznamem vyhotovit vy sami.

Tipujeme, že ale většina z vás si na toto posouzení buď netroufne, nebo nemá dostatečné vybavení. Pak doporučujeme kontaktovat speciální instituty na testování, jsou například v Praze, Zlíně a v Českých Budějovicích. Co jsme se bavili s designéry českých hraček, tak všichni si pochvalují České Budějovice.

My jsme s našimi magnetkami a mapami doma dělali hokusy pokusy. Například je zahřívali nad plynovým sporákem (nechytly). Mrazili je v mrazáku (zcela pohoda). Zkoušeli jsme je i trhat, což nám vůbec nešlo. Sehnali jsme si od výrobce složení fólie a věděli jsme, že ftaláty tam nejsou. Přesto jsme se nakonec obrátili na ITC Zlín, kde proběhlo i samotné testování.

Nejprve jsme jeli na osobní konzultaci, kde jsme rovnou zanechali i vzorek vědomostní sady KVIZ. Bohužel zpět jsme ji nedostali (ani knížku), takže nevíme, co vše jí provedli. Celkově nám to tam přišlo dost zmatečné, informace kusovité a částky za testování se měnily (před fakturací). Chtěli nám vnutit i otestování knihy jen proto, že se posílá ve stejné krabici jako magnety. To jsme odmítli, nedává to smysl, norma o ničem takovém nemluví. Nicméně se testoval i látkový pytlík, ve kterém posíláme magnety v KVIZu. Od jiných tvůrců víme, že třeba v ČB pytlíky netestovali. Hm?!

Na výsledky jsme čekali necelé dva měsíce. Výsledný protokol a certifikát o bezpečnosti nám poslali e-mailem, později i poštou. Celkem nás to stálo cca 24 000 Kč bez DPH. (Bez ceny sady, dopravy, času nad tím stráveným.)

Získáním certifikátu o bezpečnosti vaší hračky to nekončí. Příslušný institut vám vystaví výsledek testů a certifikát, pokud jste prošli, ale ne tzv. Prohlášení o shodě (CE). To si sepisujete sami a jako jeho přílohu dáváte právě výsledek testování. Ale právě CE (neplést si se symbolem China Export) je to, co potřebujete, je kontrolováno úřady a musí se uvádět na hračkách. 

Jen na okraj, dokonce i kulatá ikona CE (případně ikona nevhodnosti do 3 let) má svá specifika podle normy. Její velikost musí být alespoň 11 milimetrů.

Pokud se vám článek líbil, budeme rádi za jeho šíření. Bezpečnost dětí je nade vše a osvěty okolo této problematiky pramálo. Děkujeme!