Člověk by neměl čekat na nějaké „až“ a své sny si plnit hned – nebo si aspoň dopřávat malé radosti i tehdy, kdy se z nějakého důvodu nelze rozletět za těmi velkými. A to jsem poslední roky nedělala. Naopak. Na rodičovské dovolené se třemi dětmi jsem postupně ztrácela svou identitu, opouštěla své zájmy a jakýkoliv volný čas věnovala práci v našem tehdejším hračkářství TAKARO.
Kam mě – ale i mého partnera Ivana – tenhle režim dovedl, jsme už na blogu a sítích sdíleli: k vyhoření. Mohli jsme litovat, mohli jsme se v tom plácat, ale to nejsme my. V lednu jsme zavřeli úspěšný e-shop a vyrazili s dětmi na několik měsíců toulání po Balkánu. A tam mi to došlo. Na pláži v Černé Hoře, když jsem pozorovala nadšené děti v moři, jsem si uvědomila, že se chci taky radovat z drobností – z těch, které jsem kdysi odsunula s tím, že na ně „jednou“ bude čas. A tak vznikl můj první…
Bucket list přání a radostí po návratu zpět domů
Proč jej píšu veřejně a neodškrtávám si jej potichu někde v šuplíku? Mám k tomu hned několik důvodů:
- Spíše si je začnu plnit. Znám se. Mám tendenci se nejdřív rozdat pro druhé a pak už na mě nezbývá čas. Takhle se veřejně zavážu, vykřičím svá přání do vesmíru – a začnu jim kráčet naproti.
- Třeba inspiruji druhé – hlavně maminky malých dětí. Každá z nás si zaslouží radost. Plnit si přání i s dětmi v závěsu. Najděte si svou chvilku, napište si, co vás těší, a pomalu si sny uskutečňujte.
- Urychlím tím léčení svého vyhoření. Na cestě jsem pochopila, že tenhle syndrom „nepřervu“ silou, ani nezmizí lusknutím prstů. Je to pozvolný proces, ale mohu mu pomoci – třeba tím, že se po letech přísnosti a vnitřní kritiky začnu i trochu rozmazlovat.
- Dám svým dnům směr. Další věc, kterou jsme si s Ivanem na cestách uvědomili – teď vlastně nevíme, co chceme. Kam směřujeme, za čím jdeme. Někdy je dobré se úplně zastavit, naslouchat si. Ale zároveň je fajn mít i malé milníky, ke kterým se upínáme. A tím mohou být právě nesplněná přání a radosti.
Následující pořadí je náhodné, jak mi má přání přicházela na mysl. Nepočítám s tím, že si je všechny splním hned po návratu. Deadliny si nedávám, ale cítím, že většina z nich by mohla být splněná do konce roku 2026. Třeba časem na blogu přibyde update, jak se mi daří.
1) Chodit na kurz jógy
Dříve jsem jógu nemusela, přišla mi nudná. Ale na roadtripu jsem jí přišla na chuť a cvičím pravidelně. Ráda bych přešla od cvičení podle YouTube k offline kurzu pod vedením zkušených lektorek, které vysvětlí smysl jednotlivých asán. Už mám v Brně vytipováno, kam by to šlo – tak uvidíme.
2) Ukázat dětem minaret na Pálavě
Po návštěvě Balkánu, kde děti poprvé viděly mešity a slyšely imáma, jim prostě musíme ukázat minaret v Lednicko-valtickém areálu. Vím, že je nadchne, že si do „mešity“ můžou vlézt. Jen doufám, že nebudou napodobovat imáma tak, jak to dělaly v autě.
3) S rodinou do Jeseníků
V Jeseníkách jsem byla nesčetněkrát – s nejstarším, pak i s prostředním – ale princeznu jsme tam ještě nevzali. Je čas to napravit a vyrazit i s ní na Praděd, kam právě vždy s každým dalším dítkem míříme. A ideálně s bratranci, ať je veselo.
4) Wellness víkend s Ivanem
Velký sen. Za 6 let rodičovství jsme spolu přes noc byli sami jen jednou – a to jsem byla ve vysokém stupni těhotenství cestou na veletrh hraček. Nepočítám ty tři porody. Vážně zvažujeme víkend v resortu Svatá Kateřina nebo na zámku Valeč. Co byste doporučili?
5) Odlít si sójovou svíčku
Miluji svíčky, ale kupuji už jen sójové a od malých českých značek. Chtěla bych si zkusit jednu odlít sama – ideálně do krásného keramického hrníčku. Na Instagramu na mě teď vyskakuje tolik hrníčků, že bude těžké si vybrat.
6) Objevit farmy v okolí Brna
Na cestách jsme si s Ivanem uvědomili, že chceme zlepšit stravování – víc primárních surovin, méně obalů a chemie. Chceme najít lokální farmy, odkud budeme brát mléčné výrobky a bedýnky se zeleninou. Možná se časem pustíme i do výroby vlastních jogurtů a másla.
7) Postavit základovou desku domu
Rozhodli jsme se konečně do toho praštit a postavit náš dům na venkově. Já, městská holka bez řidičáku a manuálních dovedností. Bude to výzva. Ale budeme celou cestu sdílet na našem Instagramu Hravá cesta.
Záměrně dávám jako první bod základovou desku, protože teprve jsme ve fázi sběru inspirace a nápadů, jak by náš vysněný minimalistický domeček měl vypadat. Na rovinu, lákala nás i jurta.
8) Koupit keře a stromky na zahradu
Tento bod souvisí s předchozím. Vlastníme totiž pozemek o rozloze asi 3000 m2. My dva, kteří zahubí i kaktus, teď chceme zkusit vypěstovat vlastní rajčata, jahody, bazalku, mátu… A nejen to! Jak to dopadne, netušíme, ale toužíme se uzemnit matičkou přírodou, takže jedna z našich prvních cest po návratu povede do zahradnictví v Doubravici nad Svitavou.
9) Dojít si na masáž
Možná to zní jako nic zvláštního, ale za 6 let jsem na masáži byla asi třikrát. A chci znovu. Miluju ten pocit rozmazlování.
10) Mrknout do Španělska
V Allicante máme rodinné zázemí a jsme opakovaně zváni. Moc mně to láká – vzít si auto a projet španělské pobřeží třeba až na Gibraltar, nebo alespoň do Sevilly a Alhambry. Že by to klaplo na podzimní prázdniny?!
11) Offline výlet o samotě
Doby, kdy jsem cestovala sama… a bez mobilu… jsou pryč. Chci si to vyzkoušet znovu. Začnu jednodenním výletem někde poblíž domova – a samozřejmě bez telefonu.
12) Uvařit vegetariánské jídlo včetně dezertu
Chceme se stravovat lépe a víc experimentovat. Mám ráda vegetariánská jídla, ale zatím jsem si je nechávala vařit. Chci zkusit něco připravit sama – klidně s pomocí produktů od Živiny – a zvládnout i raw nebo vegan dezert. Držte palce, protože u nás vaří hlavně Ivan!
13) Alespoň jeden networking
Ale když už se „vykopu“, vždy mě to nabije. Doufám, že mi vyjde nějaké setkání maminek s malými dětmi (networking pro podnikající maminky).
14) Na muzikál do Prahy
Miluji muzikály, ale jak asi tušíte, během 6 let na rodičovské jsem se dostala poprvé sama večer těsně před odjezdem na náš roadtrip. Společně se švagrovou bychom rády v rámci dámské jízdy vyrazily do Prahy na muzikál. Tak už zbývá jen odstavit naše batolata.
15) Opékání buřtů
Dřív prakticky nemožné. Ale teď – se zahradou – si můžeme dopřát pořádný ohýnek. A třeba i přespat ve stanu, když ještě nemáme ani tu základovou desku.
Toť zatím vše. Jsem skromné děvče, takže je můj bucket list krátký. Záměrně na něj nedávám věci jako „navštívit Patagonii“ a dalších milion míst. Naopak – zajímá mě, co máte na svém seznamu vy?
Zaujala vás naše cesta? Či snad samotný důvod, proč jsme provedli takovou razantní změnu v životě (syndrom vyhoření)? Nebo snad sami chcete změnit něco ve vašem životě? Pak s námi zůstaňte v kontaktu přes e-maily. Nebojte se, žádné časté otravné spamy neposíláme, jen lifehacky, tipy na appky a knihy, které vám se změnou v životě pomohou. A nějaký ten update z naší cesty společně s PDF materiály pro vaše děti.
