Nejste líné, jste unavené: Co když za vaší únavou na mateřské není lenost, ale vyhoření?

„Proč jsem pořád tak unavená, když vlastně nic nedělám?“ „Proč mi vadí hrát si s vlastními dětmi?“ „Jsem jen líná máma, nebo se se mnou fakt něco děje?“

Možná si pokládáte tyto anebo jim podobné otázky. Třeba večer, když konečně padnete na gauč… a místo odpočinku přijde vlna výčitek. Že nejste dost trpělivá. Dost kreativní. Dost máma.

Ale co když za tím není lenost? Co když je to jen… vyčerpání? Tiché, dlouhodobé a nenápadné.

Mateřská (nebo rodičovská) dovolená není žádná dovolená. Toto slovní spojení musel vymyslet leda chlap. Ano, vím, že „dovolená“ vzniklo od „dovolit si nebýt v práci“, ale i tak… V reálu je to směna 24/7. A to i když máte pohodové zdravé dítě.

Jakkoliv jsou děti to nejdůležitější pro naše lidstvo a zachování rodu, jakkoliv čas s dětmi doma je pro zdravý vývoj dítěte velmi důležitý, tak rodičovská dovolená pro primárně pečující osobu (v ČR typicky ženu) je rovněž:

• Rutina, 
• nedostatek spánku, 
• nulové zdroje, 
• emoční zátěž, 
• neustálá dostupnost (24/7).

Pokud navíc nemáte hlídání, nedostává se vám žádné psychické podpory a naopak „máte“ téměř nulový prostor pro sebe, pak se vyčerpání nevyhne skoro nikomu. (Ani mně, která jsem tvrdila, že zvládnu vše a spánek nepotřebuji, ale o tom níže v článku…)

Bohužel naše výkonná společnost příliš nepočítá s tím, že i máma se může „složit“. Že i máma potřebuje dobít baterky, aby mohla dál rozdávat. Že maminka se musí zazdrojovat a ne jen ze sebe vydávat. A tak si místo o pomoc říkáme v duchu: 

„Jsem divná. Asi líná. Selhávám. Nejsem dost dobrá máma.“

Mám 3 děti, které jsem měla během 4 let. Do toho jsme s partnerem rozjížděly rodinné hračkářství TAKARO, napsala jsem dvě knížky o lvíčkovi Tuláčkovi, řešili vážné zdravotní problémy blízkých členů rodiny včetně dětí.

Jela jsem bomby a byla na první pohled schopnou pracující maminkou malých dětí? OMYL. Realita byla jiná. Těsně před narozením třetího dítka jsem o sobě začala vážně pochybovat. Připadala jsem si líná, neschopná, nic se mi nechtělo. Neměla jsem náladu vymýšlet aktivity a tvoření pro děti. Nechtělo se mi s nimi hrát na koberci. Pranýřovala jsem se, že nejsem dost dobrá máma. Tím víc, čím dokonalejších mateřských Reels jsem viděla na sociálních sítích. Marně jsem si opakovala, však to není realita. Influencer ukazuje jen to, co chce, aby bylo ukázáno. Nefungovalo to. Cítila jsem se bídně. Selhala jsem v mých očích.

Naštěstí jsem svůj stav a myšlenkové pochody vždy komunikovala s partnerem. Taky se po těch náročných letech necítil v úplné nejlepší psychické kondici. Spíše naopak. Společně jsme se dobrali k jasnému závěru – jsme vyhořelí. Podrobněji o našich příznacích a pocitech, píšeme v dřívějším článku.

Pokud nás sledujete na Instagramu Hravá cesta, dál už to znáte. Koncem ledna 2025 jsme náš dobře rozjetý e-shop TAKARO ukončili, v únoru sbalili všechny 3 děti a vyrazili na 3 měsíce na Balkán dobít baterky (zazdrojovat se) a rozmyslet se: „Co dál? Jaký má být ten náš smysl života?“

A taky si uvědomit, že nejsem líná matka. Jsem jen unavená, pravděpodobně vyhořelá, protože jsem sebe dávala na úplně poslední místo v nekonečném žebříčku povinností. A rozhodně v tom nejsem sama. Udělala jsem si totiž malý průzkum. Zajímaly mě statistiky vyhořelých rodičů ve světě a u nás. Tady jsou výsledky:

• Celosvětová data: Studie publikovaná v Journal of Pediatric Health Care zjistila, že až 65 % pracujících rodičů vykazuje známky vyhoření. ​
• Spojené státy: Výzkum Ohio State University z roku 2021 ukázal, že více než dvě třetiny rodičů zažily vyhoření, přičemž faktory jako pohlaví, úzkost a ADHD u dětí přispívaly k vyššímu riziku. ​
• Západní země EU: Studie publikovaná v Science News zjistila, že téměř desetina rodičů v západních zemích hlásila pocity vyhoření již před pandemií. ​
• Česká republika: Podle údajů České televize trpí syndromem vyhoření přibližně 20 % populace v České republice. ​Navíc u nás odchází na rodičovskou dovolenou přes 95 % žen, což je činí více ohroženými syndromem rodičovského vyhoření než muže. ​

Za mě jsou ta procenta vyhořelých lidí šílená. A ještě smutnější je, že si často svůj problém neuvědomujeme a necháme jej zajít kolikrát daleko. Přitom by stačilo zavčas zatáhnout za ruční brzdu. Pojďme si proto říci typické příznaky vyhoření. A následně vám dám taky pár tipů na „zatažení záchranné brzdy“. 

Protože u nás v ČR je na rodičovské převážně žena, budu teď hovořit k vám, maminky. Případní tatínci na RD snad prominou a češtinářsky si věty upraví do mužského rodu.

• Jste unavená, i když jste „nic nedělala“.
• Jste často podrážděná, i za drobnosti. Vyletíte hned jako čertík z krabičky a vzápětí je vám to líto.
• Máte odpor k některým částem mateřství (třeba hře na koberci, vaření, uspávání).
• Cítíte, že jste ztratila samu sebe, že už to nejste vy, nepoznáváte se. Nemáte žádné své zájmy.
• Bolí vás tělo, hlava, nebo se přidávají psychosomatické potíže. Špatně spíte (a teď nemyslím kvůli malým dětem).
• Cítíte se osaměle, i když nejste sama (děti jsou celodenně kolem vás).
• Máte pocit, že to nezvládáte, i když objektivně fungujete. Jedete často na autopilota, ale vám to připadá málo. Pocit, že nejste dost dobrá máma.

Určitě by šlo seznam rozšířit ještě o pár odrážek. Pokud stále váháte, zda jste vyhořelé, nejlépe vám samozřejmě poradí odborník. Vaše kroky mohou směřovat k obvodnímu lékaři, který dokáže z rozboru krve zjistit, zda vám náhodou nechybí některé minerály, vitamíny v těle, anebo se skutečně jedná o problém hlubšího rázu.

A jaké příznaky vyhoření jsem pociťovala já?

Jak jsme zmiňovala, zprvu jsem měla pocit, že jsem líná a nic mě nebaví. Zejména hra s dětmi či vymýšlení nějakých aktivit na denní bázi. Přála jsem si, ať si hrají co nejvíce samy beze mě, což samozřejmě nebylo (vždyť i nejstaršímu tehdy byly pouhé 4 roky).

Byla jsem taky hodně nervózní. Přičítala jsem to několikaletému nevyspání a stresu z podnikání. A ano, byla jsem (a stále nejsem dost) nezazdrojovaná, jela jsem z nějakých dávných rezerv a tudíž jsem neměla daleko pak vybouchnout třeba při rozlité skleničce, neuklizené hračce, apod.

Přidávala se k tomu závislost na mobilu, který jsem po bytě i venku tahala všude. Nejprve jsem si to omlouvala nutností být online kvůli podnikání. Později už jsem věděla, že jsem regulérně závislá a utíkám k rychlému dopaminu sociálních sítích.

Víc a víc se mi nechtělo dělat nic pro podnikání. Činnosti jsem ráda odkládala. Paradoxně, když už jsem náhodou měla přes den hlídání, tak jsem ani neodpočívala, ale ani nepracovala. Jen tak prokrastinovala, což akorát roztáčelo kola pocitu, že nejsem dost dobrá máma, ale ani podnikatelka, že jsem zkrátka líná. No co vám budu povídat. Slušný kolotoč mi jel v hlavě.

S partnerem jsme nakonec sedli a zcela upřímně pojmenovali naše příznaky v jednom z videí. Mrkněte se:

Pokud máte pocit, že se topíte v každodenním stereotypu a nemáte prostor „na restart“, vím, jak bezmocné to může být. Sama jsem se v tom topila více jak rok. Ale dobrá zpráva je: pomoci si jde i s málem. Tady je pár mini-tipů, které zvládnete i s dítětem na noze nebo v náručí. Kéž bych je do svého života začlenila dříve. Teď po našem Balkánském roadtripu k řadě věcí přistupuji jinak a snažím se ty baterky dobíjet.

1. „Mikrozdrojování“ – dobíjejte se po minutách

Zkuste najít pár minut denně jen pro vás. Doslova: 2–5 minut. Nečekejte na volné odpoledne, spánek dítěte či hlídání.

– Otevřete okno a zhluboka dýchejte.
– Pusťte si písničku, která vás vždycky potěší.
– Dejte si sprchu o 3 minuty delší – bez výčitek.
– Zavřete na chvíli oči a představte si místo, kde by vám bylo dobře.

2. Vědomý šálek – káva nebo čaj bez mobilu

Položte si hrnek na stůl, sedněte si. Bez scrollování, bez povinností. Jen pijte. Dvě minuty klidu můžou změnit celé dopoledne.

Co si budeme povídat, digitální detox hodně napomáhá psychické pohodě. Kdykoliv si jej dopřeji (naposled týden v Černé Hoře na roadtripu), jsem jako vyměněná. V pozitivním slova smyslu.

3. „Dětská“ pauza = tvoje pauza

Teď nemám na mysli takové to, když dítě spi, spěte taky. Jsem totiž zrovna máma, jejíž první dítě spalo jen v rychle jedoucím kočárku. A když už se naučilo spát v posteli, přibyl vždy mladší sourozenec. Takže o nějakém pospávání s malým miminkem nikdy nemohla být ani řeč.

S tou pauzou jsem to myslela zcela jinak: „Když si dítě kreslí nebo hraje, nedělejte nic jiného. Nedohánějte domácnost. Neuklízejte. Sedněte si k němu a jen buďte. Nemusíte ho bavit, jen být přítomná. Už tímto regenerujete.“

4. Rychlý kontakt s dospělým světem

Hlasovka kamarádce. Vtip na WhatsAppu. Krátký rozhovor s někým, kdo tě neoslovuje „mamíííí“. Pomáhá to víc, než se zdá. Klidně začněte chodit na nějaké kroužky dětí, kde se budete setkávat i s dalšími maminkami. Zkrátka, neztraťte kontakt s dospělými

5. Mini afirmace nebo deník v jedné větě

Každý večer si napiš: „Co mi dnes udělalo radost?“ Nebo: „Co chci zítra zkusit jinak?“ Nemusíš psát dlouhé deníky – jedna věta denně mění úhel pohledu. Ale pozor, pište je v pozitivním duchu, tj. zaměřujte se na to, co se vám ten den povedlo, za co byste se pochválili. Mějte na paměti, že i den, kdy jste se podle vás „jen“ starali o dítě a nic zvláštního se nedělo, je úspěchem. Přežili jste, najedli jste se, byli jste spolu.

6. Být víc venku v přírodě

Nezůstávejte zavření s dětmi doma, především v případě, kdy žijete v bytě. Příroda neskutečně dobíjí. Navíc, když jste s dětmi venku, doma nevzniká bordel a není tedy co večer uklízet.

U nás v teplých měsících jsme venku celodenně i přes oběd, který řešíme nějakou svačinou z domova a dělá se teplá až večeře. Zimní měsíce jsou pro mě náročnější a je to určitě tím, že víc dnů strávíme doma a nejdeme se ani vyvětrat.

7. Koníček s dítětem

Neztraťte samu sebe, svou identitu. Ponechte si nějaký koníček z dob před dětmi. Tj. nepodřizujte váš život tomu novému-dětskému naprosto ve všem. Mnohem lépe se vám bude dýchat v něčem, co vám dělalo vždycky radost a dítě tam šikovně vpluje s vámi. Příklad: Měli jste rádi turistiku? Fajn, pořiďte kvalitní oblečení z funkčních materiálů, vhodné nosítko a hurá s dítětem na výšlapy.

Na rovinu. Já jsem za 6 let mateřství pohřbila téměř všechny své koníčky, a to jsem jich nikdy moc neměla. Zrušila jsem sport. Zůstala mi vlastně jen záliba ve čtení knih. Byla to chyba. Postupně mě ta frustrace dohnala. Teď děti zpětně vedu do mého života a nenechávám se vtáhnout jen já do toho jejich. Dobrým krokem do začátku je si sepsat vlastní bucket list přání a ten pomaličku odškrtávat. Inspirovat se můžete třeba tím mým.

8. Svěřte se někomu

Ideálně někomu v rodině nebo kamarádkám. Pokud nechcete nejbližším, lze se svěřit na nějakém mamafóru. Klidně anonymně. Zjistíte, kolik maminek je na tom podobně a že v tom zkrátka nejste sama. Je to malá útěcha, ale výtečný odrazový můstek k tomu, abyste nedopadli na samé dno vyhoření.

9. Sledujte nás

Na našich sítích (zejména Instagramu Hravá cesta) se nebojíme sdílet ani téma vyhoření, kterým jsme si prošli. Rovněž přidáváme tipy, jak začleňovat změny do života, sem tam i recept na zdravější jídlo, tipy na jógu, meditaci a mnoho dalšího, co vás může inspirovat něco změnit i ve vašem životě. Tak nás sledujte.

Je úplně v pořádku cítit se unaveně. Ale existují chvíle, kdy je fajn říct si: „Tady už to sama nezvládnu.“ Ne proto, že jsi slabá, ale protože se z toho jinak může stát chronický stav – a ten už se sám nespraví. Tady je pár signálů, že by stálo za to oslovit psychologa, terapeutku nebo alespoň praktického lékaře:

• Už dlouho se necítíte ani trochu radostně. I když je dítě zlaté, nic vás netěší.
• Začínáte být podrážděná úplně na všechno – i na věci, které vás dřív nechávaly zcela chladnými.
• Ráno vás přepadá úzkost jen z toho, že den vůbec začíná.
• Často máte pocit, že jste k ničemu nebo že tohle nezvládnete. 
• Máte problém usnout, nebo naopak unikáte do spánku pořád. Dlouhodobě!
• Všechno vás vyčerpá. I „malá“ věc, jako obléci dítě.
• Napadá vás, že by všem bylo líp, kdybyste prostě zmizela (!!! – tady už okamžitě volejte pomoc).

Věřte mi, zasloužíte si pomoc. Děláte toho tolik pro všechny okolo, tak teď myslete i na sebe. A čím dříve ji vyhledáte, tím dříve se vrátíte zpátky k sobě. Nečekejte, až „to přejde“. Místo hrdinství zkuste něhu k sobě. ❤️ Prošla jsem si tím a vlastně stále vše úplně neodeznělo, některé věci nemám zpracované. A je to především proto, že jsem „to“ přecházela, že to nic není a já jsem jen líná.

Pokud teď namítáte, že nemáte prostor ani hlídání na to, abyste chodila na nějakou terapii, tak dobrou zprávou pro vás je, že terapie lze dělat i online na dálku. Existují různé portály, kde si podle filtrů najdete vhodného terapeuta a scházíte se online přes počítač. Využít lze takto Hedepy anebo Timosia. Druhý ze zmíněných portálů pravidelně využívá maminka Kristýna Petráčková, se kterou jsme měli rozhovor o jejím velkém vyhoření. Poslechněte si jej.

Nepotřebujete dělat velké změny. Stačí malá gesta, která vám vrátí kousky vás samé. Velmi pravděpodobně zjistíte, že nejste líné, neschopné, jen jste na sebe zapomněly. Pamatujte, že na změnu není nikdy pozdě…

A pokud budete chtít jít o kousek dál, projít si inspirací, jak se dá z vyčerpání vrátit zpátky ke spokojenosti, můžete s námi jít chvíli po Hravé cestě. Rádi vás dobijeme pozitivní energií. Tak se k nám přidejte. Nebo nám na sítích napište.

Máte pocit, že se u vás začíná projevovat vyhoření či chcete něco změnit ve vašem životě? Pak si poslechněte další inspirativní videa na našem Youtube kanále a zůstaňte s námi v kontaktu přes e-maily. Nebojte se, žádné časté otravné spamy neposíláme, jen lifehacky, tipy na appky a knihy, které vám se změnou v životě pomohou.