Třicátý šestý den našeho balkánského roadtripu vjíždíme do Albánie z jihu Řecka, kde jsme vás opustili v minulém deníčku. O Albánii koluje tolik protichůdných názorů, že jsme byli zvědaví nejen my, ale i naši sledující. Tak jaké to nakonec bylo? Rozprodali nás na orgány, jak se obávala naše maminka a babička?
| Doplnění z Hravé cesty: Pokud jste zatím nečetli naše humorné deníčky z roadtripu, tak to změňte. Mrkněte na 5denní přejezd z Brna na Peloponés, kterým vše začalo. Následovaly zážitky nejprve z jihu Peloponésu včetně silného zemětřesení, které vygradovali filmovou rolí na severu Poloponésu u Korintu. Anebo se s námi jen kochejte opuštěnými plážemi Lefkády. |
Albánie měla být zlatým hřebem našeho roadtripu po Balkáně
Kdo nás sleduje déle, ví, že si s plánováním hlavu moc nelámeme. Ale u Albánie jsme udělali výjimku. Od samého začátku cesty jsme ji měli v hledáčku a plánovali tady strávit celý měsíc. Vždyť jsme o ní slyšeli tolik chvály! Naše očekávání tedy byla vysoká – a jak to bývá, právě to se někdy nevyplácí. Ale nepředbíhejme.
Posledního března (36. den roadtripu) opouštíme jih Řecka a natěšení vjíždíme do Albánie. Odpojujeme se z internetu a před hranicemi se loučíme s příbuznými, kteří si neodpustí připomenout svůj strach o naše životy. Vždyť jedeme do nebezpečné země s krevní mstou (odborně zvanou gjakmarrja).
Se zatajeným dechem vyhlížíme, kde nás tedy přepadnou a vykuchají ledviny, aby je na černém trhu prodali… a jediné, kdo nám přejde přes cestu, je dědeček s mulou. Případně kolem projede nejnovější Mercedes. Jaký to kontrast!
Přísaháme – mačetu ani nůž jsme neviděli. Zato jsme u letoviska Ksamil narazili na dřevěný přívoz. Šel sice objet delší cestou, ale to bychom museli kouknout do mapy a trochu plánovat, že? Tak jsme si raději užili dvě minuty jízdy na voru za 700 albánských leků (cca 7 eur).
Další šok nás čekal kousek od Ksamilu. Nejprve skládka odpadků, na které ve stanech bivakuje pár místních. Hned za ní betonová džungle hotelů. Bude se opakovat, ale jaký to kontrast?! „Ještě že bydlíme až v Sarandë,“ říkáme si. Ovšem nechval dne před večerem. Sarandë nás přivítalo ještě větší koncentrací hotelových paneláků. Po klidném a historickém Řecku to byl náraz. Připadali jsme si jak někde v Miami. Jo a mimochodem, moři tady na jihu se přezdívá „Albánské Maledivy“. Hezké, průzračné je, o tom tedy žádná!
Dodnes nevíme, jestli to byly šoky prvního dne, přehnaná očekávání, nebo prostě jen nějaká erupce na moři, co ovlivnilo náš pobyt v Albánii. Už od prvního dne bylo jasné, že tady celý měsíc nezůstaneme. Nakonec jsme z plánovaných 30 dnů udělali 14, z toho 10 dnů jsme strávili na jihu země.
Úniky z měst do přírody a zkoumání cen
„Tady přece nemůžeme trávit své dny!“ Na tom jsme se s Ivanem shodli okamžitě. V Sarandë jsme jen přespávali, skočili max na promenádu nebo městskou pláž. Potřebovali jsme utéct do zeleně.
O konkrétních výletech napíšeme zvlášť v jiném článku, ale je fér říct, že pro prozkoumání jihu Albánie se Sarandë nakonec ukázala jako strategické místo. I když jsme tu propálili dost nafty – dálnice a horské tunely tady nečekejte. Albánie má navíc jednu z nejdražších naft v regionu: za litr jsme dali v přepočtu kolem 43 Kč. Ups.
Trochu naivně jsme doufali, že v Albánii snížíme rozpočet oproti Řecku (na kolik nás to celé vyšlo, uvidíte v tomto videu). Chyba lávky. Ačkoliv průměrná mzda v zemi je kolem 13 000 Kč, ceny potravin na jihu jsou srovnatelné s našimi. Maso a mléčné výrobky dokonce dražší – a to jsme nakukovali i mimo turistické oblasti. Levno u moře rozhodně není, a to jsme tady mimo sezónu.
| Doplnění z Hravé cesty: Vyhýbejte se obchodům, kde u potravin nejsou ceny. Často se stává, že cizincům účtují jiné částky než místním. Pomůže nahlédnout do Google recenzí. A počítejte s tím, že platba kartou není samozřejmost – hotovost tu frčí, ale eura jsou běžně přijímána. |
A kam jsme mířili?
S třemi dětmi je nejjednodušší program pláž nebo hřiště – ani jedno je v Řecku neomrzelo. Jenže v Ksamilu je na pláži uměle navršený „písek“ a to nás moc neoslovilo. Nejen Ivan je totiž na přírodní. 😀 A hřiště? Vždy jen jedno malé, jak v Ksamilu, tak v Sarandë.
Tak jsme nakonec vyráželi hlavně do přírody, většinou k horám (všechny výlety najdete v tomto Reels). Nadchly nás výhledy v průsmyku Llogara – i když žaludek nejstaršího syna nesouhlasil. Doporučit můžeme pláž v Dhërmi, než ji taky pohltí hotelová výstavba. Kdyby nefoukalo, Ivan by na paddleboardu určitě prozkoumal tamní Pirátskou jeskyni, dostupnou pouze z moře.
Celé rodině se líbilo u přehrady a pramene Blue Eye, asi hodinu jízdy od Sarandë. V rámci celodenního výletu jsme zajeli až do údolí řeky Vjosa. Tam se nachází krásné městečko Përmet a nedaleko něj horké prameny Llixhat e Bënjës. Ale pozor – nečekejte žádné druhé Thermopyly, voda má kolem 28 stupňů, takže já do jezírka nevlezla. Zato v kaňonu Lengaricë je hned pět jezírek a celé okolí je malebné. Zatím zdarma, ale už se tam budují parkoviště, tak kdo ví, jak to bude za pár let…
Utíkáme do vnitrozemí Albánie
6. dubna máme poslední noc na ubytku v Sarandë. Už víme, že tady zůstat nechceme a my klasicky nevíme, kam se posunout dále. Lenošíme s paddleboardem u ústí řeky Lumi (zřejmě předměstí Sarandë) a s Ivanem si přiznáváme, že kdybychom měli ubytko právě tady, možná by náš první dojem z Albánie byl úplně jiný. Inu, nepodceňujte výběr lokace. To je náš vzkaz pro vás!
Rozhodujeme se, že to s Albánií ještě nevzdáme. Další den balíme saky paky a zastavujeme se na vyhlídce u hradu Lëkursi. Loučíme se se Sarandë a jeho betonovou džunglí. K odjezdu nám zpívá imám z mešity.
Děti jsou dnes z neznámého důvodu na zabití. Později se z toho vyklube klasická příčina – hlad. A jak na potvoru (nebo Murphyho zákon?) se ukáže, že v novém ubytování v Gjirokastëru chybí vařič. Měl být, kontrolujeme to vždy. Ale poradíme si.
Gjirokaster – konečně atmosféra!
Cestou do historického města Gjirokastër se nám stala jedna úsměvná, ale typicky albánská příhoda. Zničehonic zmizel asfalt mezi dvěma vesnicemi. Žádné varování. Po zkušenostech z „kozích stezek“ v Řecku jsme to pokorně otočili a zvolili větší silniční tahy.
Gjirokastër doporučujeme všemi deseti. Milujeme místa, kde se prolíná minulost s přítomností, kde věci nejsou perfektní, ale mají duši. Den jsme věnovali prozkoumávání starého bazaru, citadely, lokální kuchyně a poprvé jsme nahlédli i do mešity. Prostřední syn byl ale zklamaný – doufal, že vyleze do věžičky a zazpívá do „trubátka“, jak přezdívá mešitním megafonům. Pro nás asi dobře – nejsme si jisti, jak by se na to místní tvářili
Kam to bude dál? No přece zpátky do Řecka
Dlouho jsme tam přece nebyli. 😀 Nekecám – po 10 dnech v Albánii, 9. dubna, se vracíme zpět do Řecka. Pozorní čtenáři možná namítnou, že jsme psali o 14 dnech v Albánii. Máte pravdu – vrátili jsme se sem ještě jednou na 4 dny. Dali jsme zemi druhou šanci, kterou ale opět promarnila. A na třetí už po pravdě moc chuť nemáme (více v tomto Reels).
A proč zase do Řecka, když jsme tam byli přes měsíc? Odpověď je jednoduchá: protože chceme. Ale vážně – jedno řecké místo ve vnitrozemí jsme kvůli počasí vynechali. A slíbili si, že se tam vrátíme, až bude tepleji. Které to je, se dozvíte v příštím deníčku z našeho roadtripu. Tak nás nezapomeňte sledovat!
Zhodnocení pobytu na jihu Albánie
Albánie měla být TOP destinací našeho roadtripu, což se tak úplně nestalo. Nicméně názor si udělejte sami a jeďte sem dříve, než přebudují celé pobřeží. Z původně plánovaného měsíce jsme tady na jihu v Albánských Maledivách strávili 10 dní. Naše denní přesuny se o dost zrychlily, hodně se výletovalo. Velký kontrast oproti odpočinkové válecí Lefkádě.
Obě ubytování, které jsme tu vyzkoušeli, bychom označili za takový průměr. Neurazí, ale ani ničím nenadchnou. V druhém nám navíc chyběl vařič, ale majitelka nám dala omluvou slevu.
Počasí si s námi rovněž pohrávalo. Už tolik nepršelo jako na Lefkádě. Jedním slovem bych ho označila jako aprílové. Jaký div v první půlce dubna, že?
Stále si zapisujeme naše útraty, ale už se těžce rozklíčovává, kolik přesně by vyšla nafta a jídlo pro těchto 10 dní. Dále uvádíme částky, které se konkrétně vztahují k pobytu v Albánii:
- Ubytování 9 nocí: 6067 Kč (ano, to je tu relativně levné).
- Vstupy: 300 Kč (Blue Eye prameny a starověké město Butrint)
- Přívoz v Ksamilu: 174 Kč
- Jedno tankování: 2359 Kč (plná nádrž)
- Jídlo včetně 3 návštěv restaurací: 4751 Kč
Šul nul bez nákupu potravin nějakých 13651 Kč za 5člennou rodinu na 10 dní. To se dá, ne? V tomto příspěvku na Instagramu jsme sepsali, na kolik nás vyšel celý roadtrip po Balkánu. Tak se mrkněte, pokud se sem třeba chystáte. Podotýkáme znovu, nejedeme úplně low-cost. Ale zase nerozhazujeme.
Zaujala vás naše cesta? Či snad samotný důvod, proč jsme provedli takovou razantní změnu v životě (syndrom vyhoření)? Nebo snad sami chcete změnit něco ve vašem životě? Pak s námi zůstaňte v kontaktu přes e-maily. Nebojte se, žádné časté otravné spamy neposíláme, jen lifehacky, tipy na appky a knihy, které vám se změnou v životě pomohou. A nějaký ten update z naší cesty společně s PDF materiály pro vaše děti.
