Nevím, jestli se to děje i vám, ale ve chvílí, kdy dělám něco, co miluji a baví mě to, tak čas letí jako splašený. A přesně to se teď děje na našem roadtripu po Balkánu, který započal 24. února 2025. Už je to měsíc, co s dětmi brázdíme Řecko a napadlo nás zlehka zhodnotit, co nám ten měsíc na cestách dal. A zda nám i něco vzal?
Rychlé shrnutí našeho roadtripu po Balkánu
V půlce ledna 2025 oznamujeme konec rodinného hračkářství TAKARO z důvodu dlouhodobého přepracování, lehčího vyhoření a nenaplněných podnikatelských ambicí. Táhne nás to zkrátka jinam. Prozrazujeme, že v plánu je i cestovat. To se také stane a v pondělí 24. února 2025 nasedáme s našimi 3 dětmi do osobáku směr Balkán. Cílem cesty není žádné konkrétní místo, ale užít si přítomný čas s rodinou a zapracovat na našem vyhoření (eliminovat zlozvyky, budovat nové návyky).
Náš přejezd na jih Peloponésu trval celkem 5 dní s jednodenní zastávkou ve Skopje. Ve vesnici Agios Agnes jsme strávili nádherných 9 dní (zážitky jsou v tomto článku). Poté jsme se po zemětřesení přesunuli na sever Peloponésu do Vrachati nedaleko Korintu. Už za pouhých 5 dnů pokračujeme dále na ostrov Lefkáda. Dneska je to 10. den, co jsme tady. Původně jsme se měli přesouvat zpět do řeckého vnitrozemí, ale nakonec jsme se rozhodli si to tady prodloužit minimálně ještě o týden. Na ostrově zůstáváme na stejném místě. Ono je to tady vše stejně, co by kamenem dohodil.
| Poznámka z Hravé cesty: Kdo tyto řádky čtete poprvé, tak celý náš příběh včetně změn v životě i samotného roadtripu s dětmi dokumentujeme na našem Instagramu Hravá cesta a ve vlozích i na Youtube kanále. Tak sledujte! |
A teď už se pojďme konkrétně podívat na to, zda se nám povedlo naplnit naše cíle, či jestli jsme na něčem po měsíci ztroskotali. Prozradíme vám, i kolik nás tento měsíc po Řecku v 5 lidech stál. Takže vydržte až do konce.
Hodnotíme, co se povedlo na roadtripu
Velmi pozitivně hodnotíme fakt, že jsme to zatím neotočili směrem domů ani se s Ivanem nerozešli. A věřte, že hrozba návratu tu za první měsíc cesty padla už dvakrát – intenzita našich dětí je totiž občas vyšší než espresso ve čtyři odpoledne. Schválně si můžete tipnout, kdo z dvojice Hanka/Ivan má menší odolnost vůči dětským požadavkům (nápověda: nečte to tak často knížky o výchově).
Jo a jednou se chtěl Ivan rozejít. Bylo to ve chvíli, kdy jsem nás navigovala ze Sparty k vraku lodi. S naším Fordem jsme skončili na neasfaltové cestě pro traktory a šance, že tam někde zůstaneme navěky, se zvyšovala s každým metrem. Ale Ivan to dal, výfuk taky, a náš vztah nakonec rovněž.
Co dál? Zatím jsme pokaždé někam dojeli, zavčas (rozumějte: den dopředu) rezervovali krásné ubytování, a dokonce jsme se nepřidali k bezdomovcům na lavičku v athénském přístavu Pireas. To je na naši ad hoc jízdu Řeckem solidní výkon. (Na náš jeden den v Athénách mrkněte v Reels.)
Další plus? Počasí! Sluníčko nás vítalo, kam jsme se hnuli, a déšť jsme poznali až tento poslední den měsíčního putování. Mohli jste si ho v ČR klidně nechat déle, jo?! Vtipné je, že jsme zvažovali i roadtrip po Španělsku, kde celý měsíc jen lilo. Inu, máme čuch na správné destinace.
Teď k našim návykům a „práci“ na lepším work-life balance. Dá se za něco pochválit? Jasně! Třeba jíme méně sladkého. Kdo by ho taky v tom předraženém Řecku kupoval, že? Ale vážně – vaříme si, žádné polotovary, žádné smažení, žádné pochutiny. Čokoláda padla jen jednou (a kdo ji snědl, o tom se teď nebudeme bavit, nebyl to jen jeden dospělý člen výpravy).
Se stravou souvisí i pohyb. V ČR jsme na něj popravdě dost kašlali – a s přibývajícím počtem dětí se to slovo stalo skoro cizím jazykem. Tady nás ale sluníčko nakopává hned po ránu. Já cvičím pravidelnou jógu na terasách našich ubytování, zatímco Ivan paddleboarduje. Trochu mu to závidím. On si v tichu hodinu pádluje na moři, zatímco já cvičím s dětmi na sobě, pod sebou i za sebou.
Co nám taky jde skvěle? Školková příprava nejstaršího syna. Nemá s námi žádné lážo plážo. Jsme fanoušci alternativního vzdělávání, ale unschooling už je pro nás trochu jiný level. Laskavé hranice ano, anarchie ne. Takže i na cestě platí: úklid vlastních hraček, předškolní příprava, nošení batůžků.
A teď něco pro ekonomické fajnšmekry: udrželi jsme rozpočet za ubytování pod stanoveným limitem 1500 Kč/noc! V průměru jsme dokonce na 1240 Kč/noc – a to, prosím, nespíme v žádné špeluňce ani noclehárně. Brr. Jsem v tom šetření dobrá od mé první brigády v životě.
Vzniklo taky nespočet videí a blogových článků sem na náš blog, ale i pár hostovaných na cizí portály. Taky už mi pár lidí namítalo: „Hele, nejeli vy jste tam odpočívat z vyhoření? Proč pořád píšeš?“ Co na to říci? Ano, možná tu hlavu neumím vypnout, dost možná trpím grafomanií, ale zároveň to miluju. Chybělo mi to. Je to má zdravá závislost. Zkrátka mně osobně to nevadí, takže to řadím do pozitivních věcí našeho roadtripu.
Hodnotíme, co se nepovedlo na roadtripu
Jéjo, toho je. Upřímně, mysleli jsme si s Ivanem, že mnohem snáze v cizím prostředí přepneme do nových změn. Vždyť i proto jsme vyrazili 2100 km daleko od našich čtyřech zdí, kde to na nás padalo. Haha, aby na nás málem spadla zeď na jihu Peloponésu při zemětřesení.
Za co bychom si dali za 5? Jednoznačně za denní plánování. Přestože jsme si z ČR přivezli vytištěné týdenní plánovače, vůbec je nevyužíváme. Nerozdělujeme si čas pro sebe, péči o děti, blog, seberozvoj – je to tu jedna velká anarchie. A to mě přivádí na další nezvládnutý bod…
…komunikace s dětmi. Není den, aby někdo z nich nebyl naštvaný, uražený nebo nekřičel. Máme velmi intenzivní děti, které vyžadují naši stoprocentní pozornost. Chůvu ani babičku tu žádnou nemáme, takže se s tím musíme popasovat sami a zamakat na tom.
S tím souvisí i digitální detox – tedy jeho nedostatek. Veřejně jsme v jednom Youtube videu přiznali závislost na mobilech, ale stále to není ono. A hádejte, kdo je tím spouštěčem dětského křiku? My, když se nevědomky zapomeneme u telefonu. Naštěstí děti na rozdíl od nás mají téměř nulový screen time. Pohádku pouštíme jen v autě při dlouhých přejezdech.
A co mi osobně zatím nejde? Vypnout mozek a být stoprocentně v přítomném okamžiku. Pořád něco vymýšlím, plánuji, přemýšlím nad obsahem pro blog a videa. Ráda bych jen tak vypnula, ale ne a ne najít to kouzelné tlačítko OFF. Našel ho někdo z vás? Poradíte?
A poslední bod vás asi rozesměje. Nepodařilo se nám překlenout ani 10 000 sledujících na Instagramu ani 5 000 odběratelů na Youtube. Směšný cíl, já vím, ale člověk by si přál, aby ta práce byla vidět. Říkali jsme si, že cestování a změny návyků by mohly zaujmout víc…
Ale není všem dnům konec. My máme před sebou minimálně ještě dva měsíce tohoto balkánského roadtripu s dětmi. Víme, kde máme rezervy, a máme chuť na sobě zamakat. A vy můžete být u toho, kopat nás do zadku a říkat: „Tak to změňte. Na co ještě čekáte?“
Kolik nás stál jeden měsíc roadtripu v 5 lidech?
To zajímalo i nás. Pečlivě jsme si vše zapisovali a jdeme hodnotit:
- Za ubytování jsme dali 36 015 Kč.
- Za nákup jídla převážně v Lídlu a 3x jídlo v restauracích jsme nechali 14 399 Kč.
- Nafta, mýta v Řecku a všechny dálniční známky na přejezdu sem nás stáli 11 213 Kč.
- Vstupy a drobné suvenýry nás vyšly na 1 513 Kč.
Celkově nás 30 dní v Řecku včetně dlouhého přejezdu sem stálo 63 140 Kč pro 5 lidí. Je to hodně, nebo málo? Určitě by šlo ušetřit na jídle (nechodit vůbec do restaurací, dopřát si těch pár pamlsků navíc), nemuseli bychom tolik jezdit na výlety. Ale znovu opakujeme, že nejedeme zcela low-cost, chceme si po 4 letech užít i nějakou tu dovolenou.
Jinak s Ivanem známe mraky fint a triků, jak při cestování ušetřit, pořídit levné letenky, neplatit miliony za ubytování. Sepsali jsme je do e-Booku, který si můžete zdarma stáhnout tady. Cestování zdar!
Zaujala vás naše cesta? Či snad samotný důvod, proč jsme provedli takovou razantní změnu v životě (syndrom vyhoření)? Nebo snad sami chcete změnit něco ve vašem životě? Pak s námi zůstaňte v kontaktu přes e-maily. Nebojte se, žádné časté otravné spamy neposíláme, jen lifehacky, tipy na appky a knihy, které vám se změnou v životě pomohou. A nějaký ten update z naší cesty společně s PDF materiály pro vaše děti.
