Už jsem ani nečekala, že konečně vyrazíme. Náš plánovaný roadtrip na Balkán se pomalinku den za dnem oddaloval pro různé nečekané aktivity pracovního i osobního rázu. Nakonec se zadařilo a v pondělí 24. února 2025 jsme s plným autem, třemi nadšenými dětmi a ranní zastávkou na magistrátu pro mezinárodní řidičák vyrazili směr Slovensko. Jak vypadal náš pětidenní přejezd z ČR na Peloponés, kolik nás to stálo a co jsme zažili, vám prozradíme na následujících řádcích.
|
Poznámka z Hravé cesty: Pokud vás zajímá, jak probíhali naše (ne)přípravy na několikaměsíční cestu, tak se mrkněte do dřívějšího článku. A kdo je zvědavý, jak se taková pětičlenná rodina dokáže minimalisticky sbalit do osobního auta, nahlédněte do tohoto článku. |
Plán byl jediný: dosáhnout jihu Řecka
Oba s partnerem jsme značně neplánovací osoby. Respektive moje maličkost byla kdysi dávno, než poznala Ivana, milovnice všech možných plánů. V hlavě jsem nosila vysněné dovolené, jak bude vypadat moje svatba, kde budu pracovat a dokonce i to, jak se budou jmenovat moje dvojčata holčičky… Ale víte jak, člověk míní, život mění. V mém případě mi do cesty Vesmír poslal vizionáře Ivana, který mě naučil přehodnotit „mé plánovací sklony“. Takže svatba ani dvojčata se zatím nekonaly, ale zato jsme stihli navštívit 5 kontinentů, rozjet a ukončit jedno rodinné hračkářství TAKARO a 3 děti během necelých 4 let. Naštěstí bez těch dvojčat. Všechno vyjmenované více méně (spíše méně) neplánovaně. I to naše pracovní vyhoření jsme rozhodně neměli na pořadu dne.
Ale zpět k našemu roadtripu po Balkáně. Popisem našeho stylu neplánování jsem vám chtěla naznačit, v jakém duchu se nesl náš přejezd na jih Řecka. Měli jsme cíl (zakotvit někde v okolí Kalamaty), tušili jsme směr, že pojedeme přes Srbsko, Makedonii (a ne Bulharsko s Rumunskem), ale to bylo tak všechno. Nestanovili jsme si počet dní na přejezd, nevybrali ubytování předem, zkrátka jsme se nechtěli honit. Máme přeci jen malé děti, pouze jednoho řidiče, takže jsme si vždy ten den řekli, kam cca chceme dojet a podle toho teprve za jízdy vybírali ubytování.
Nakonec to vyšlo všechno krásně, až bychom si za náš přejezd mohli udělit 1 s hvězdičkou, kdybychom byli žáčci ve škole. Ale to naštěstí už nejsme, jen jsme vsadili na intuici a pocity posádky. A ta jasně říkala, že 600 km za den je maximum, co jsme ochotní s dětmi jet. Řídili jsme se hlasem (ehm, křikem) naši nejmladší, kluci by zvládli i víc.
Mapy.cz mi hlásí, že z našeho řeckého ubytka je to k nám do Brna krásných 2058 km, a cca 20 hodin čistého času řízení. Matematik teď zajásá a prohlásí, že to jsme měly na pohodu tedy ujet za 4 dny (při naších 600 km max na den). Tak kde se nám tam vzal ještě pátý den? Bez okolků přiznáváme, že jsme si udělali delší pauzu ve Skopje a jeden celý den věnovali relaxaci, pokud se o něčem takovém se třemi malými dětmi v neznámém městě dá mluvit. Ale pěkně popořádku…
| Poznámka z Hravé cesty: Jestli vás nezajímá příběh z našeho pětidenního přejezdu, stačí přeskočit až na Shrnutí jízdy včetně cen tímto proklikem. |
A komu se nechce číst vůbec, raději hltá zážitky očima, tak pro něho máme nachystaný travelvlog z našeho přejezdu. Nezapomeňte odebírat náš Youtube kánál. Dík.
Jak vypadal náš pětidenní přejezd den po dni
V pondělí jsme profrčeli Česko, Slovensko a Maďarsko takovou rychlostí, že bychom snad mohli dělat crash testy dálniční známky. Cíl? Zakotvit kousek za maďarsko-srbskými hranicemi u jezera Palic, což je předměstí rekreační oblasti Subotica – neplést s Suboticou v Chorvatsku, zase tak šílení střelci nejsme, abychom spletli státy.
Naše ubytování? Klasika. Vybrané podle osvědčeného systému „co nám Booking nabídne při připojení na zoufalou wi-fi na maďarské benzínce“. Cenovka? Krásných 1100 Kč za skromný apartmán, kde se nám podařilo uložit děti i poslední zbytky důstojnosti po celodenní jízdě.
Ráno jsme zjistili, že v Palici je zoo. Perfektní! Ideální místo, kde děti vyběhat, aby v autě usnuly tak tvrdě, že bychom je mohli převézt i přes pašeráckou hranici (kdyby tady teda nějaká byla, že) a nevzbudily by se. A protože v Srbsku a Makedonii jsme měli data asi tak stejně jako srnky signál, stihli jsme při balení booknout další nocleh – tentokrát ve Skopje.
V Srbsku jsme zastavili jen na benzince. Děti měly k dispozici hřiště o rozloze jedné skluzavky, zatímco nám se protáhly oči nad cenami nafty. Srbský ekonomický model zřejmě jede na „vezmi si, dokud můžeš“. Berte to s nadsázkou. V Řecku je to ještě jiný level.
Do Skopje jsme dorazili až za tmy a první dojmy? No… „trochu“ jsme znejistěli. Setmělá ulice, atmosféra jak ze scénáře hororu a v hlavě nám hrálo: „Nejsme my ti, co teď skončí v nějakém krimi dokumentu na Netflixu?“ Naštěstí se ukázalo, že ne – ubytko bylo boží! 80 m², dvě ložnice a do centra deset minut pěšky. A to vše za stejnou cenu jako naše srbská „noclehárnička“. Pěkná změna.
Odpočinek na půli cesty ve Skopje
Posuňme se v čase dále, celou středu jsme strávili v uličkách Skopje. Nutno říci, že město opravdu stojí za návštěvu, protože se na něm podepsalo velké zemětřesení z roku 1963, výstavba v minulém režimu, ale i turecký vliv. Více o něm v samostatném článku, protože do tohoto deníčku už se nám další kulturní vsuvky nevejdou. Přesto si náš jeden den v hlavním městě Severní Makedonie prohlédněte ve videu na Instagramu.
Čtvrtek 27.2., den před Ramadánem – netušili jsme, že opouštíme částečně islámskou zemi takto „na čas“. Představte si 3 děti, které jedí jen po setmění. A k tomu Ivana bez jídla. To nechcete! Teda já to nechci, kdo to má s nimi pak vydržet?!
Nicméně ranní cíl byl jasný: najít ubytování v Řecku, které nás finančně nepoloží. Což se ukázalo jako větší výzva než udržet děti nepoškrábané po celý den. Ceny byly vyšší, než jsme čekali, ale nakonec jsme vzali hotel za 63 € na noc – zatím náš nejdražší nocleh, bez kuchyně, zato s výtečnou polohou.
A právě ta poloha nám to vynahradila. První moře na našem roadtripu! Pláž jen pro nás. A hlavně – kousek od nás se nacházely slavné Thermopyly. Ne snad, že bychom byli historici, co si jdou zopakovat bitvu se Spartou, ale v okolí jsou termální prameny. Kaskádovitá říčka s přírodními jezírky a vodou teplou 38–40 °C. Co víc – úplně zadarmo. To jsme si nemohli nechat ujít. Zatímco se ostatní koupali s úctou k místu, my jsme tam strávili dvě hodiny jako kačeny v parní lázni. Popravdě? Jako kačen nás tam bylo více. Někteří by snad nejraději nacouvali autem přímo do jezírka, co tam vyváděli. Video z Thermopyl máme na Instagramu.
Pátý den nás čekalo posledních 500 km. Jediná větší zastávka byly Athény a kam že jsme zamířili? Do Decathlonu. Ne, nepotřebovali jsme nové ponožky. Ivan se rozhodl, že je čas konečně začít sportovat a koupil si paddleboard. Protože co jiného si člověk pořídí uprostřed roadtripu, že?
Následoval přejezd přes Korintský průplav a celý Peloponés, který na mapě vypadá jako „kousek“, ale díky horám se změnil v menší test naší trpělivosti. Do našeho finálního ubytování v Nea Koroni jsme dorazili po sedmé večer a třemi slovy: „bylo to dokonalé“. Ale o tom někdy příště v dalším Deníčku z roadtripu. Jo a sledujte nás na Instagramu Hravá cesta, kde sdílíme všechny tyhle zážitky v reálném čase! 🚗🌍
Shrnutí našeho přejezdu
Vyjeli jsme v pondělí 24.2. a dorazili na jih Peloponésu v pátek 28.2. s jednou celodenní zastávkou ve Skopje. Celkem jsme ujeli okolo 2100 km. Určitě by se dala jízda zvládnout rychleji, podle Google Maps je to asi 20 hodin čisté jízdy. Nicméně u nás řídí jen Ivan a nechtěli jsme děti (ani nás s nimi) trápit nočním přejezdem. Zkrátka a dobře už samotnou cestu jsme si chtěli užít a zklidnit se po náročných 4 letech.
Dny v bodech:
- Pondělí: Brno, průjezd Slovenskem, Maďarskem, ubytování hned za hranicemi se Srbskem (obec Palic), 1 noc nás vyšla na 1100 Kč.
- Úterý: Výlet do ZOO Palic, odpolední přejezd do Skopje.
- Středa: Celý den ve Skopje. Obě noci nás vyšly na 2200 Kč v krásném velkém apartmánu v centru.
- Čtvrtek: Přejezd do oblasti Lamia, ubytování 2 minuty od moře. Velmi omezené ubytování za 1577 Kč/noc.
- Pátek: Ranní koupání v přírodních termálech Thermopyly, zastávka v Aténách na nákup a dojezd do Nea Koroni.
Poctivě jsme si zapisovali ceny všeho, protože i nás zajímá, na kolik nás tato cesta vyjde. Co se týče přejezdu, tak šlo o následující položky:
- Nafta + mýta + 2 dálniční známky (SK a HU): 6840 Kč
- Ubytování na přejezdech: 4877 Kč
- Jídlo: 2436 Kč (něco jsme měli z domu a ve Skopje bylo levně)
- Ostatní (suvenýry): 382 Kč
Celkem to dělá cca 14 535 Kč.
Jestli je to hodně nebo málo na pětidenní přejezd pro 5 lidí, to už necháme na vás. Určitě by výsledná částka šla snížit, pokud by se omezil počet dní na cestě. Platilo by se méně za přespání a jedení.
Zaujala vás naše cesta? Či snad samotný důvod, proč jsme provedli takovou razantní změnu v životě (syndrom vyhoření)? Nebo snad sami chcete změnit něco ve vašem životě? Pak s námi zůstaňte v kontaktu přes e-maily. Nebojte se, žádné časté otravné spamy neposíláme, jen lifehacky, tipy na appky a knihy, které vám se změnou v životě pomohou. A nějaký ten update z naší cesty společně s PDF materiály pro vaše děti.
