Je začátek února a já usedám, abych shrnula, jaký vlastně byl ten předcházející rok 2024. V krátkosti by stačilo konstatovat, že to byla jízda. A to ve všech ohledech: v podnikání, doma v rodině. Nakonec vyústila až do závěrečné rovinky s konečnou stanicí, která šokovala všechny okolo přihlížející cestující. Ale vezměme to pěkně popořádku.
Kdo raději poslouchá videa u nějaké jiné činnosti, tak částečné shrnutí tohoto článku najde v našem videu na Youtube.
Rostli jsme a točili o sto šest
Na konci ledna jsme navštívili největší evropský veletrh hraček v Norimberku a ten krásně odstartoval celou sezónu. Vyzkoušeli jsme si hromadu hraček na vlastní kůži a následně přibrali do sortimentu. Zejména pak značku magnetických stavebnic Learn and Grow Toys, která se stala naším bestsellerem roku 2024, prodali jsme tisíce jejich stavebnic.
Od února jsme začali natáčet videa na Instagram a Youtube. Bylo to velké vykročení z komfortní zóny, neboť oba s Ivanem jsme velcí asociálové a máme rádi svůj klid. Ale být vidět se vyplatilo. Naše komunita rostla z cca 2000 na 9000 sledujících, a co více, ona s námi začala komunikovat.
Na podzim přišla velká slevová akce s magnetkami Connetix, kterou jsme zvládli bravurně, poprvé jsme se dostatečně zazásobili. Následovala vánoční sezóna a my vše stíhali díky skvělé zaměstnankyni. Dokonce jsme si poprvé za dobu e-shopu dopřáli dvě dovolené, jednu na Krétě a druhou na Madeiře.
Celkově jsme meziročně vyrostli o cca 320 % (v tržbách). Plánovaný cíl překročili hned o několik miliónů korun. Měli jsme rovněž nasmlouvané výhradní distributorství dvou magnetických značek. Na první pohled tedy vše zalité sluncem, doma po letech konečně všichni zdraví (žádná rakovina a operace jako dřív). Ideální start do raketového růstu v roce 2025, že?
Ale kariéra, peníze, růst není vše…
Nebyli jsme spokojení. Oba s Ivanem jsme věděli, že jedeme s bídou tak na 30 % našich kapacit. Co hůře, už dlouho jsme cítili, že nás jen přeprodej hraček prostě nebaví, není to srdeční projekt. Jsme kreativci, chtěli jsme rozvíjet naši vlastní značku hraček Hravá cesta, psát další dětské knížky s lvíčkem Tuláčkem (ty zdarma si stáhněte tady), ale nějak jsme na naší cestě špatně zahnuli a věnovali víc a víc sil pouhému přeprodeji.
Rodinné hračkářství TAKARO bylo naše čtvrté miminko, které se ale na rozdíl od těch tří vlastních neosamostatňovalo, naopak si alokovalo více našich sil, energie i času. A to se nám doma vymstilo. Pociťovali jsme v sobě prázdno, zvedající se čísla s námi nijak nerezonovala. Registrovala jsem je, sledovala, ale vůbec nic to se mnou nedělalo.
Když to řeknou na plnou pusu, byli jsme na pokraji vyhoření, protože naše sny se neprotkávaly s realitou. Přeprodávali jsme hračky, ale netvořili za nic s přidanou hodnotou, nešířili žádnou osvětu. Doma jsme byli doslova vylepení na displejích našich mobilů, po večerech zajídali stres sladkým, o víkendech neschopní se s dětmi pořádně někam vykopat.
„Děláme rodiny sehranější“
Tak přesně zněl slogan našeho rodinného hračkářství TAKARO. Jenže naše rodina nám připadala víc a víc nesehranější. A já nesnesu něco hlásat a zcela něco jiného cítit, ani kdyby mi za to někdo vysypal celý vagón peněz. Miluji upřímnost a autentičnost.
Nakonec to rozsekl Ivan. Pamatuji si to jako dnes, bylo 26. listopadu 2024 a večer za mnou přišel Ivan se slovy: „Co kdybychom TAKARO zavřeli po sezóně?“ A já jen: „Konečně!“
Tak snadné to bylo. Přiznat si, že to už není srdeční projekt, že my doma jen přežíváme, nežijeme. Tady si dovolím zacitovat kouče Mariána Jelínka:
„Snad každý rodič si přeje vychovat šťastné a spokojené děti. Ale jak můžeme vychovat takové děti, pokud jim nejsme dobrým vzorem, nejsme sami spokojení?!“
Já rozhodně nechci ukazovat svým dětem, že něco dělám jen proto, že by se něco dělat mělo a že tu je zrovna taková a maková práce. Nemusí se učit, že člověk se má celý život obětovat pro něco, co jej nebaví. Nechci, aby viděli uštvanou mámu bez zájmu, která se cpe sladkým. To jim do života zrovna nedám zářný příklad. Je nejvyšší čas to ještě změnit a najít soulad mezi svými potřebami, rodinou a nějakou srdeční realizací. A v tomto trojúhelníku už prostě nezbylo místo na TAKARO.
Tak jaký byl ten rok 2024?
Za sebe (a věřím, že i za Ivana) mohu říci, že nelituji ničeho. Jsem ráda, že jsem poznala svět e-commerce i divoký konkurenční hračkosvět. Ty 4 roky s hračkářstvím TAKARO mi daly neskutečně moc. Hm, jaké klišé, že? Ale je to pravda, zkušenosti jsou nepřenositelné a ty nám zůstanou až do smrti. Peníze nám štěstí nepřinesou. Rok 2024 nakonec hodnotíme oba kladně. Byl pozitivních jak v číslech, tak v našem velkém uvědomění si, co je pro nás v životě skutečně důležité.
A co bude dál? Jaká bude naše cesta z vyhoření? Rozhodně hravá, protože se vracíme zpět k Hravé cestě. O tom ale někdy příště, zatím sledujte naše další kroky buď na Instagramu (kratší formát), anebo YouTube kanále (delší povídací videa a vlogy).
A co vy? Jaký jste měli rok 2024? Změnilo se u vás v životě něco zásadního? Podělte se s námi v komentářích anebo ve zprávách na sociálních sítích.
